.. někdo se směje, někdo blije ..

Když se posedlost smrtí stane smyslem života ..

28. ledna 2011 v 17:10 | Miyu |  I say .. ~
Nevěděla, co dělá a proč to dělá. Mohlo být něco po půlnoci, když mladá dívka stála na mostě, a mlčky hleděla dolů. U ucha si přidržovala mobil.
"Prosím, Alice, nedělej to!" z druhého konce slyšela vzlyky kamarádky, které potlačovaly občas projíždějící auta.
"Pomohu Ti z toho ven, dej mi šanci, prosím!" snažila se přemluvit svou kamarádku, aby neskákala. Jenže kamarádka byla rozhodnuta, že skočit chce, nechtěla se nechat přemluvit.
"Ty mi už nepomůžeš." Ozval se její ochraptělý hlas, když ukončila hovor a dále hleděla dolů, na cestu. Nevěděla, jestli to udělat, nebo ne, chyběla by někomu? Ublížilo by to její mámě? Její sestře? Nebo snad Veronice? Ne, neudělá to, ne dnes, ne dnes večer. Udělá to jindy, jinak, aby se o tom nikdo nedozvěděl.
Otočila se, a vydala se domů.



Neděle ..
V domě byl klid, máma s její sestrou šly nakupovat, byla sama. Měla šanci to udělat nepozorovaně. Nikdo nechápe její bolest, nikdo nechápe, že zemře, ať chce nebo ne, Měla rakovinu, ale nechtěla to nikomu říkat. V ruce držela chladný kus kovu, seděla na vaně, a přemýšlela. Vedle ni ležel bílý papír s propiskou, na který chtěla napsat poslední slova, která by si přečetla její máma se sestrou.

"Alice! Jsme doma!" zavolala její máma ode dveří, když šla sestřička odklidit nákup do kuchyně. Žádná odpověď, ticho.
"Asi spí, mami." pousmála se Nikola na svou mámu z kuchyně, když jídlo uklízela do lednice, a do polic. Její máma pokrčila rameny, a šla Nikoli pomoci s vybalováním.

Křik ..
Nikola křičela ..
Vzbudila mámu ..
Přiběhla do koupelny ..
Kde v krvi ležela Alice ..
Na pravé ruce měla vyrytý nápis FAILURE ..
Vedle ní ležel papír, s kapkami její krve ..

"Maminko, sestřičko, byla to jeidná možnost. Nechtěla jsem, ať mě vidíte umírat. Mami, tušila jsi, že se to stane, a stalo se. Já jsem z naší rodiny ta, kterou postihla rakovina. Nechci, aby jste mě viděly pomalu umírat, vyřešila jsme to rychle, i když pro vás možná bolestivěji. Nevěděla jsem, co dělat, sebevražda byla má jediná možnost, Maminko, budeš mi chybět, sestřičko, dávej na maminku pozor. Mám Vás obě moc ráda, jednou se znova setkáme .. Alice ♥ "
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hakky Hakky | Web | 28. ledna 2011 v 17:17 | Reagovat

Hezky a smutně napsané.

2 Jajush Jajush | 28. ledna 2011 v 17:22 | Reagovat

Opravdu smutné...

3 terez' terez' | Web | 28. ledna 2011 v 17:30 | Reagovat

:((

4 lancika lancika | Web | 28. ledna 2011 v 17:33 | Reagovat

To je smutné :( Jinak líbí se mě tvůj dess. Jsi dělala sama?

5 Nyan Youko Nyan Youko | E-mail | Web | 28. ledna 2011 v 17:45 | Reagovat

úžasný... smutný... ale vážně úžasný :(

6 Vlk11 Vlk11 | E-mail | Web | 28. ledna 2011 v 18:41 | Reagovat

Smutné, dobře napsané. +

7 Marpefi Marpefi | E-mail | Web | 28. ledna 2011 v 21:18 | Reagovat

Zdravím všechny,

sebevražda je velmi složité a komplexní téma. Lidé se mnohdy dostávají do situací, kdy se domnívají, že není cesty pryč...já si však myslím, že ta cesta je. Pracujme zde s předpokladem, že existuje "nějaký" Bůh - pakliže ano, musíme se v rámci sebevražd úzce zamýšlet i nad tím, má-li k tomu všemu co říci i jeho existence..

Mnozí lidé si myslí, že sebevraždou uniknou smutku, zlobě, depresi, prázdnotě...co když však  právě to najdou? Uvědomte si, že pokud skončíte život zde na zemi - bez toho, aniž byste byli usmířeni s Bohem a byli s Ním, pak po Vaší smrti budete také bez Boha - a to je to pravé peklo!

Zde však není prostor pro rozbor všech myšlenek, proto Vás zvu na článek zde:

http://zivot-nazory.blog.cz/1101/ztrata-smyslu-zivota-sebevrazda

S pozdravem

Marpefi

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
TOPlist